(z kroniky obce Nedakonice, provedena jazyková korektura)

Jednou z významných organizací, která se zasloužila o kulturní život v Nedakonicích, je dechová hudba Nedakoňanka. Má dlouholetou tradici, která sahá do doby před zrušením roboty.

Staří pamětníci vzpomínali na gajdoše, tj. dudáky, kteří zde vyhrávali k tanci i k pobavení.  Brzy po zrušení roboty se v Nedakonicích projevují místní hudebníci. Hrají jak na smyčcové, tak i dechové nástroje. Celá kapela čítala 4 až 5 hudebníků a někdy stačili jen tři. Dudy, housle a klarinet. Později též trubka, ale zmizely dudy.
V historii české hudby byl vždy duší každého hudebního kolektivu na vesnici učitel. V Nedakonicích tomu tak nebylo. Učitelé se nikdy na tomto kulturním odvětví nepodíleli. Hudbu provozovali jen prostí lidé, samouci. Že to byli dobří hudebníci potvrzuje skutečnost, že byli zváni na měšťanské bály.

Základ hudby v Nedakonicích položili na začátku 20. století Metoděj Kajma a Antonín Otrusina. Oba byli odchovanci starých muzikantů, a pak vychovatelé mladší muzikantské generace, z níž vyrostly dvě kapely, nazývané dle jejich vychovatelů – kapela Kajmova a Otrusinova. Jádrem obou kapel byli synové obou vychovatelů. Obě kapely hrávaly v místě i v okolí. Někdy se podle potřeby i spojovaly.

První světová válka zasáhla i tuto kulturní činnost. Kapela Kajmova se po první světové válce rozpadla. Také v hodnocení kvality hudby nastala změna. Posluchači byli náročnější, neboť se učili poznávat hudbu z rozhlasu. V sousedních vesnicích vznikala hudební tělesa a nastala konkurence v kvalitě hudby. Nedakoňská hudba, aby v této konkurenci obstála, musela jít s duchem pokroku. V roce 1926 vzniklo v Nedakonicích nově organizované hudební těleso. Vedoucím byl František Otrusina, který si většinu mladých členů tohoto souboru sám vycvičil. Soubor byl devatenáctičlenný.

V roce 1927, od tohoto roku se datuje DH Nedakoňanka, byla v Nedakonicích zřízena odbočka Odborového sdružení československých hudebníků s ústředím v Praze. V tomto sdružení byla hudební tělesa z Moravského Písku, Polešovic, Boršic, Kostelan, Tupes, Buchlovic, Zlechova a Ořechova. Soubor z Nedakonic měl dobrou uměleckou pověst a působil v širokém okolí. Protože v té době byl v místním kině promítán ještě němý film, zpestřoval často hudbou i filmové představení. V roce 1932 účinkoval tento tehdy čtrnáctičlenný soubor v brněnském rozhlasu.

V roce 1937 pořádala odbočka Odborového sdružení československých hudebníků v Nedakonicích oslavu desetiletého trvání. Při této příležitosti byl uspořádán monstrkoncert, který dirigoval osobně předseda ústředního výboru, hudební skladatel Václav Vačkář. Při koncertu účinkovalo osm hudebních těles s 280 hudebníky. V rámci těchto oslav byla uspořádána i soutěž přítomných dechových hudeb. Jako nejlepší byla vyhodnocena hudba z Polešovic. Mimo tento velký koncert absolvovala odbočka několik koncertů, jejichž čistý výnos věnovala fondu na obranu státu.

Druhá světová válka přerušila vývoj tohoto hudebního tělesa, neboť bylo nutno se omezit jen na místní příležitosti v omezeném měřítku. Avšak ani v prvních letech po druhé světové válce se nemohl hudební život řádně rozvinout. Projevila se určitá stagnace, která prýštila z vnitřního života této organizace. Šlo o nesoulad, který vnášeli do vnitřního života členové, mající sklony k destrukci.

V roce 1948 byly všechny dosavadní organizace a kapelnické živnosti zrušeny a přešly se všemi členy do revolučního odborového hnutí ROH. Ve skupině byli sdruženi hudebníci z okolních vesnic v počtu 122 členů. V letech 1949 – 1950 se zřizovaly skupiny lidových hudebníků ROH v jednotlivých okolních obcích. Hudebníci, kteří byli členy v Nedakonicích, odtud vystupovali a vstupovali do vlastních souborů v těchto obcích. Soubor z Nedakonic se ze stagnace, do které upadl přes druhou světovou válku, nemohl vzpamatovat. Tak přešel do nového období svého vývoje v roce 1950 jen se 12-ti členy. V důsledku toho byl nucen se omezovat jen na skromné místní vystupování.

V roce 1955 byl jako vedoucí hudebního souboru při místní osvětové besedě zvolen Václav Novotný. Soubor se dobře konsolidoval a získával znovu zvučné jméno. Měl obsazení dechové a taneční. V dechovém obsazení hrálo 14 členů a v tanečním 7 členů. V roce 1958 soubor absolvoval zkoušku před krajskou zkušební komisí. Podle výsledku zkoušky byl tehdy druhý v okrese Uherské Hradiště.

(Dále psáno podle vzpomínek bývalých hudebníků a jiných pamětníků.)

I v šedesátých letech 20. století soubor dobře fungoval, nadále se zdokonaloval ve svém hudebním projevu a byl velmi oblíbený. Pak ale tragická nehoda způsobila ztrátu na klíčovém postu kapely a souhrou dalších okolností, např. ukončením hudební činnosti nebo odchodem některých členů do jiných kapel, se dostal soubor znovu do personálních problémů.